Během léta jsme navštívili jedinečnou muzejní výstavu v českých vodách – Retrogaming Regionálního muzea v Litomyšli. Dojmy z této výstavy si můžete přečíst ZDE. V rámci naší návštěvy jsme také později vyzpovídali jejího kurátora a zástupce ředitele muzea Mgr. Petra Chaloupku a připravili tak pro vás další nevázaný tag rozhovor k různým tématům, který si můžete přečíst níže. Část výstavy si rovněž můžete zhlédnout/vyzkoušet na mezinárodní herní konferenci CEEGS 2014.

Petr Chaloupka: Od 13 let Atarista (STčkář), od 19 z nouze PCčkář. Absolvent studia historie na FF UP Olomouc. Od roku 2007 pracovník Regionálního muzea v Litomyšli.

<kontakt s první hrou>

• První byly asi hity našeho dětství – sovětské kapesní herní konzole Elektronika IM – Jen počkej! a pak i Veselý kuchař, Tajemství oceánu. Kromě toho herní automaty na autobusovém nádraží v Litomyšli a v maringotkách komediantů – ale spíš jsem se jen díval – 2 Kčs za hru byly velké peníze.

<osobní hráčská historie>

• Intenzivně pařit hry jsem začal až ve třinácti letech, kdy jsme s bratrem dostali k Vánocům Atari ST. Nejraději jsem měl strategie, adventury, závodní a sportovní hry, ale nepohrdl jsem ani jinými žánry. Napsal jsem pár návodů pro diskmag Narsil a s jeho pomocí jsem dal do oběhu datadisky pro hry Goal! a Wayne Gretzky Hockey, ale jinak jsem na scéně nebyl příliš aktivní. Jak ubývalo her pro Atari, tak jsem postupně ztrácel přehled o novinkách, to se na pár let změnilo s přechodem na PC, ale hry jsem prakticky přestal hrát s koncem studia – tj. někdy před deseti lety.

<hry umění a muzeum>

• Mám pocit, že hry mají u „nehráčů“ pořád nepříliš dobrou pověst (diplomaticky řečeno). Přitom některé hry jsou bezpochyby uměleckými díly. Určitě by se o tom dalo dlouze diskutovat – třeba o výběru newyorského Muzea moderního umění – ale jsou hry jako např. Another World, u kterých se snad musí shodnout všichni…

<hry versus ostatní média>

• Pokud chápeme médium jako nositele informace ve smyslu sdělení o něčem, pak sem velká řada her příliš nezapadá – jsou jen zábavou (sdělením o sobě). Hry mají např. oproti filmu velkou výhodu v tom, že vyžadují interakci s uživatelem, proto mají velký potenciál, který však dokáže naplno využít jen málokterá.

<odkud nápad na herní expozici>

• Podnětů bylo víc. Kromě nostalgie a přání udělat návštěvnicky přitažlivou výstavu to byla nespokojenost s obvyklou podobou počítačových výstav u nás. Ty obvykle vypadají jako hromada starých počítačů s kvanty technických údajů, což běžného návštěvníka zaujme jen na chvíli – než najde počítač, který kdysi míval doma. Na 8- i 16-bitech se samozřejmě i pracovalo (já na STčku psal ještě první seminárky na vysoké škole nebo dělal titulky k domácímu videu), ale hlavně se na nich hrálo. To spojení se tak nabízí samo – první domácí počítače a hry.

<inspirace z ostatních výstav>

• Musím se přiznat, že nemám zmapováno, jestli někde dělali něco podobného, ale vzhledem k slušnému zájmu jiných muzeí o zapůjčení naší výstavy předpokládám, že herní výstavy se u nás moc nedělají – samozřejmě nemám na mysli veletrhy nebo výstavy nových her.

<dramaturgie, výběr a metodologie>

• Vzhledem k našim možnostem (finančním, kapacitním, časovým) bylo od počátku jasné, že výstava bude obsahovat hlavně to nejpodstatnější a z obrovského množství detailnějších témat se bude muset vybírat. Proto nejsou dopodrobna rozebrána témata umělecká (počítačová grafika – pixel art – nebo hudba) nebo programátorská (úžasná schopnost vymáčknout z počítače maximum vs. dnešní bloatware). Hlavním měřítkem pro výběr her tak byla jejich oblíbenost a vliv na daný žánr. Problém u každého výběru je ale samozřejmě subjektivita – někdo jiný by vybral jiné hry než já. A i já jsem často dlouho váhal, co ponechat a co vyřadit…

<shánění materiálů>

• Exponáty (počítače aj.) jsme dostali částečně darem, ale většinu jsme nakoupili na Aukru apod. Informace jsem sháněl především na internetu, v menší míře v dobových pramenech (tisku). Na internetu je zdrojů obrovské množství, ale bohužel si dost často odporují, takže je složité dostat se k seriózní informaci. Na druhou stranu je tam zajímavostí tolik, že je občas člověku líto, když něco z kapacitních důvodů na výstavu nemůže dát. Z českých zdrojů bych rád vyzdvihl skvělé články Pavla Tišnovského na Root.cz.

<muzeum a překážky>

• Nápad na počítačovou/herní výstavu dostal v našem muzeu zelenou okamžitě. Nyní, když jednáme s jinými muzei o zapůjčení, se občas setkávám s dotazem typu, jestli je na výstavě i něco seriózního. Hry samotné jsou vnímány jen jako zábava. Naštěstí naše výstava má i tu „seriózní“ stránku.

<ohlasy>

• Ohlasy na výstavu jsou jednoznačně kladné. Spousta pamětníků si oživila staré vzpomínky. A i ti mladší objevili kouzlo starých her – jen se jim musí ukázat, které zkusit, protože dnešní děti nečtou, a tak se neobtěžují podívat na panely s obrázky a popisy důležitých starých her… Když pak ale hrají North&South, Double Dragon, Dynablaster, Lemmings, Cannon Fodder, Vroom nebo Street Fighter II, je vidět, že ani takové „vykopávky“ svoji hratelnost pořád neztratily.

<budoucnost, rozšíření expozice>

• Doufáme, že výstava bude pár let, než se vrátí do Litomyšle, putovat po republice. Zároveň bychom byli rádi, kdyby byla zastávku od zastávky lepší a lepší. Pořád nám spousta zajímavých předmětů (počítačů i jiných věcí) chybí. Spokojení návštěvníci výstavy v Litomyšli nám darovali další dva počítače a snad budou podobně spokojení a štědří i návštěvníci na dalších místech.

<dnešní herní scéna z vašeho pohledu>

• Dnešní hry bohužel prakticky vůbec neznám. A vzhledem k tomu, že jsem si během přípravy výstavy vyzkoušel (připomněl), jak nebezpečně chytlavá je třeba i úplně první „čtverečková“ Civilizace, tak se bojím do dnešní herní scény pronikat, protože by mi mohla určitě velice lehce zkonzumovat veškerý volný čas…

<hráč vs fanoušek vs archivář vs popularizátor>

• Hry jsou důležitým fenoménem, který si určitě zaslouží pozornost a jsem rád, že na internetu funguje množství nadšenců, kteří se snaží staré hry zachraňovat. Následovat by je měly asi i vybrané kamenné instituce po vzoru zmíněného newyorského Muzea moderního umění.

<hry na akademické půdě, jejich studium>

• O studiu her jsem se poprvé dozvěděl až po kontaktování od Game Studies. A, upřímně řečeno, byl jsem dost překvapen. Pokud ale absolventi takového oboru, naleznou uplatnění, tak proč ne?

 [autor: Dominik Jícha / FF MU / publikováno: 9. 10. 2014]